Pondelok 14. október, meniny má Boris

Indigové děti už dávno nejsou dětmi

"Jsem dysgrafik a dyslektik...", zpívám si s Xindlem X a najednou mi to přišlo: No jo, to je jasné indigo!  Rychle počítám v hlavě a dochází mi, že indigové děti už asi dávno nebudou dětmi. Jsou dospělí  a začínají rozviřovat hladiny naší poklidné společnosti. A mám z toho zjištění obrovskou radost. 

Jako učitelka jsem zažila, když hlavní vlna indigových dětí procházela naším školstvím.  Tyto děti dokázaly neomylně vyhmátnout podstatu problému, odmítaly respektovat autority, které nebyly zároveň skutečnými osobnostmi, poukazovaly na falešné hry, přetvářku, nesmyslné stereotypy, pravidla. Jejich vyjadřování bylo až syrově pravdivé. Byly to ony, kdo nepřímo inicioval reformy v našem školství. To je sice stále ještě v procesu vývoje, hledání, někdy tápání, ale to už není vina indigových dětí. Jejich úkolem je pouze upozorňovat na problémy, ukazovat neudržitelnost současného stavu a fungovat jako jakési "rozbušky" na počátku reforem.

Začala jsem se zajímat, jak to vlastně s indigovými dětmi začalo. Nikdy jsem toto téma nijak zvlášť nestudovala, spíš jsem měla o celé záležitosti jen jakési obecné povědomí. Jako vždy jsem začala Martina zasypávat množstvím otázek. Zjistili jsme tak, že indigové děti jsou skutečně nové duše, které jsou vibračně na úrovni 8. - 9. dimenze. Navzdory své duchovnosti a citlivosti jsou však uzpůsobené k tomu, aby se mohly dobře prosadit ve hmotě. Jsou tak mnohem průbojnější než jiné typy pozemských andělů. 

U téměř 90% indigových dětí byla diagnostikována dyslexie či jiná porucha způsobená nedostatečnou souhrou a spoluprací mozkových hemisfér. Bylo to zapříčiněno tím, že se tyto děti záměrně rodily do rodin, kde byla určitá nerovnováha ve vztahu mezi rodiči (matka=pravá hemisféra, otec=levá hemisféra), aby mohly již v dětství "trénovat" a projevovat svou schopnost upozorňovat na skryté problémy.

První indigové dítě na světě se narodilo asi v roce 1890. Jen pro představu - do roku 1930 se jich narodilo asi 36, do roku 1970 asi 315. Více indigových dětí začalo rodit po roce 1975. Hlavní vlna indigových dětí pak přišla v 2. polovině 80. let.  V 2. pol. 90. let. počet narozených indigových dětí výrazně poklesl. Dnes se rodí již velmi málo.

Indigové děti jsou tedy dospělé a začínají ovlivňovat naši společnost. Tentokrát už jejich síla nebude tak koncentrovaná, jako tomu bylo, když byli ve školních lavicích. Rozptýlí se do společnosti dospělých, ale i tak jsem si jistá, že se neztratí a že nám pomohou otevřít cestu ke změnám zaběhlých stereotypů.

Jen si pozorně poslechněte texty Xindla X nebo Tomáše Kluse a pochopíte, v čem je jejich síla. :-)

-

(c) Iva Uhlířová, benodis.cz



Múdrosť na dnes

„Hnev se neprekonává hnevom, ale láskou."

Čítali ste už ?